THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sešeřelé, neveselé písně, melancholická atmosféra budící špatné vzpomínky na nešťastnou lásku, která již dávno měla zůstat v zapomnění, smutek až letargii vyvolávající melodie. Rudé rty krásné Alexandry zpívají o ohni v očích, které jsou smrtelně bledé, o temnotě jež padá na její mysl, o zlomeném srdci a ponurých myšlenkách, vše jsou jen iluze, pouze sny zůstávají. Vše velmi procítěným, čistým hlasem, vysoko položeným, někdy spíš budící dojem nešťastné dívenky, která se bojí o svou duši, svojí existenci, život i o své city. Padá v neznámo, v temnotu a zapomnění. Atmosféra, která je vykreslena především klávesami, nevtíravými melodiemi, pomalejším rytmem a hutným ponurým zvukem kytar. Tak by se dal charakterizovat debut Temné studny Suspiria. Gothic metalové album, které mě dost zaujalo a tak není divu, že jsem se na jejich nový počin dost těšil. Když se ovšem konečně objevilo na trhu, čekalo mě jedno nemilé překvapení. A to, že jejich nové album je jen mini-CD, kde najdeme jen pět nových skladeb, dvě živé verze a dvě videa.
Nicméně ty nové skladby jsou velmi milým překvapením. Instrumentálně se skupina posunula o krok dopředu, je slyšet, že i strávili více času ve studiu na dodělávání různých efektů. Skladby přidaly na tempu, ale neztratily svou melancholičnost, především díky klávesám s povětšinou varhaním zvukem a zpěvem Alexandry, která zde mnohem víc pracuje se svým hlasem a pouští se už i do nižších poloh. Přibyly i podpůrné sbory. Písně jsou nápadité, různorodé. Gotika jak má být. Dvě živé verze starších skladeb z prvního alba jsou jen drobným zpestřením. Jelikož jde o multimediální album obsahující i videoklipy, byl jsem zvědav, jak se skupina předvede naživo. V tomhle mě však čekalo veliké zklamání. Ani by tolik nevadilo, že jsou po vzoru různých klipů koncertní nahrávky prokládány všelijakými obrazci, spíš to, že jsou oba klipy ve velice špatné kvalitě, koukatelné jen v menším okně. Je mi jasné, že začínající skupina nemá na zaplacení profi-kamery, ale tohle je fakt špatné. Člověk tak ani nemá příležitost dostatečně potěšit své oči pohledem na vlnicí se Alexandru.
Kdyby nahráli jednou tolik materiálu, šlo by jistě o nadprůměrné album a ve svém hodnocení bych neváhal jít vysoko, ale jde jen o poloviční album a navíc s nekvalitními klipy co by bonus. Přesto příznivcům gothic metalu doporučuji k poslechu, stojí to za to. Na svých internetových stránkách skupina nabízí ke stažení dvě skladby ze svého repertoáru. Realm of Darkness, bezpochyby nejlepší skladba z prvního alba a Crucible z Conflict Of Interest. Doufejme, že se v brzké době dočkáme plnohodnotného alba.
6 / 10
Alexandra Pittracher
- zpěv
Roland Wurzer
- basa
Mathias Nussbaum
- kytary
Raphael Leposchitz
- klávesy
Moritz Neuner
- bicí
1. Conflict Of Interest
2. Thy Curse
3. Elisabetha
4. The Crucible
5. Twist In My Sobriety
6. TSC II The Salvation (live + video)
7. Realm Of Darkness (live + video)
Vydáno: 2002
Vydavatel: Napalm Records
Stopáž: 32:25
Produkce: Roland Wurzer + Stefan Graf
Studio: Mirror
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.